Poslední cigareta (minipovídka z Irska)

Během té krátké chvíle, co tam seděl, si již potřetí vytáhl tabák a papírek a chorobně třesoucíma se rukama si ubalil cigaretu. Bez otálení ji zapálil a dlouze popotáhl. Stejně jako předtím, i teď si vytahoval z pusy kousky tabáku, které mu tam ulpěly. Musel to zkoušet několikrát, protože prsty ho neposlouchaly, a spíše se zdálo, jako by si s nimi mimo jakýkoliv rytmus bubnoval na rty. Když se mu to konečně povedlo, srkl si kapučína a opět – snad všemi smysly – netrpělivě přesvědčoval ruku, aby dovedla cigaretu k puse. Tak to opakoval neustále dokola. Vypadalo to, že kdyby jen na okamžik přestal, začne se nekontrolovaně třást po celém těle.

Všiml jsem si ho, už když přicházel po Marlborough Street ke kavárně Casanostra, kde si sedl k venku postavenému stolku. Vysoký, ale shrbený, v sepraných, špinavých riflích a obnošené, ke krku zapnuté hnědé kožené bundě, do které se choulil. Nežli odpudivě vyhlížel nuzně. Nicméně si dal velké kapučíno, kterého ihned trochu vylil, a zaplatil stoeurovou bankovkou. Nedalo mi to nepozorovat ho.

Jakmile odešel, jeho místo vzápětí zaujal někdo jiný. Jakoby tam ještě před pár okamžiky nebyl. Přesto na něj nelze zapomenout. Netrvalo minutu a bylo slyšet skřípění brzd následované tupou ranou a bezděčným žuchnutím. Za tři dny měl pohřeb. Kdyby ho to auto nesrazilo, rozloučili bychom se s ním do měsíce tak jako tak. Rakovina plic a cirhóza jater by mu více života nedovolily.

Kavarna

Tagged Irsko povídky

Shledání na podruhé

Obálka knihyPředem se musím přiznat, že knihu, jež získala Man Bookerovu cenu, jsem začal číst dvakrát. Poprvé jsem se prokousal asi dvaceti stranami a odložil ji na později. Když ono později nastalo, začal jsem znovu a text mě uchvátil. Mnohem více než jsem čekal.

Pokud se začtete do anotace, získáte celkem suchý pohled na „příběh“, který vypráví ústřední postava. Ovšem kniha vypovídá mnohem více. Především je to zaznamenaná část historie jedné irské rodiny. Obyčejné? Průměrné? Nebo naopak něčím vybočující? Rozhodně ne takové, kde existuje rodičovská láska, kde jsou děti milovány, kde vše funguje tak, jak si mnozí představují pod slovem ideálně nebo alespoň spořádaně. Sama vypravěčka říká, že „na světě není trýznivější způsob existence než být součástí rodiny.“ A láska? „…ale že každý někoho miluje. Takové obrovské plýtvání energií!

A jde opravdu o historii? „Neznám pravdu. Mám jen příběhy.“ říká Veronika. Čím hlouběji do minulosti jde, tím více si vymýšlí a věci přikrášluje. A to do té doby, dokud si sama neuvědomí, že pravda je jiná a bohužel hodně bolestná. Pak už ji nezbývá než utéct hlavně od sebe sama a rozhodnout se, co dál.

Kniha se nedá přečíst najednou či nadvakrát. Je nutné ji dávkovat, neboť samotný text působí nejen značně depresivně, ale nutí čtenáře přemýšlet skoro o každém odstavci. Je tohle možné? Neděje se to vlastně naprosto běžně skoro v každé rodině, jen si to neuvědomujeme? Pokud opravdu proniknete hlouběji nejen do příběhu, ale i do vlastního života, třeba bude souhlasit, že „lidé se nemění, jen se s lety víc odhalují.“ A právě toho se většina bojí a skrývá se před tím.

Anne Enright: Shledání. Odeon, 2009 (orig. 2007), 256 stran, Překlad: Dominika Křesťanová, ISBN: 978-80-207-1298-1

Tagged Irsko minicenze

Pár slov o Hvězdě moří

Obálka knihyHvězda moří je oceňovaná kniha irského autora Josepha O'Connora. Časově je zasazena do období Velkého irského hladomoru (1845-1852), během něhož Irsko přišlo o 20 až 25 % obyvatelstva. Část lidí na následky hladomoru zemřela a část emigrovala ze země především do USA.

A právě jedna z cest z Irska do Ameriky je tématem románu. Na palubě lodi Hvězda moří utíká do země zaslíbené několik stovek cestujících. Jak plavba ubíhá, dozvídáme se postupně nejen o minulosti některých z pasažérů, ale zjišťujeme, že se hlavní postavy znají leckdy více, než je zdrávo (či než kázaly tehdejší mravy).

Občas je román označován za historický, ale není tomu úplně tak. Ano, čtenář se dozví poměrně dost z reálií Irska poloviny 19. století, ale jsou to spíše věci na pozadí, pouze zdůvodnění, proč se hlavní  postavy dostali na jedno místo. Hlavním tématem jsou životní osudy některých cestujících první třídy i těch z podpalubí.

Tím, jak se Hvězda moří blíží k americkému pobřeží, dochází také k postupnému vyvrcholení událostí, které autor nastínil už v prologu. Po přečtení poslední kapitoly jsem však byl zklamán. Sice rozuzlení bylo dle očekávání, ale od O’Connora jsem chtěl mnohem více. Lehce rozmrzele jsem knihu odložil s tím, že epilog dočtu další den. Jenže ten pravý závěr je právě v něm! Samotný epilog je (až zbytečně) dlouhý, ale je v něm přesně to, co by tam má být. Není to nic originálního, ale „zahrané“ je to vzhledem k předchozím téměř čtyřem stovkám stránek správně.

Hvězda moří sice nepřekonala úžasného Obchodníka, ale dost se mu blíží. Rozhodně je to kniha, která stojí za vrácení se k ní.

Joseph O´Connor: Hvězda moří. Mladá Fronta, 2008 (orig. 2003), 408 stran, Překlad: Marie Frydrychová, ISBN: 978-80-204-1697-1

Tagged Irsko minicenze